Dlouhá odmlka

Úprk Už jsme se dlouho neozvali. Ale za to jsme toho o to více stihli. Samík už chodí naprosto jistě, dokonce běhá. Vymyslel si svůj jazyk a mluví a mluví a mluví. Dává nám pusinky. Neni nic sladšího, než dostat pusinku od svého batolátka! Umí už taky podat ručičku na pozdrav. Zkouší malovat pastelkama, nakrmit se sám, ale to pak musím v okruhu jednoho metru po jídle vytírat :-). Taky mi moc hezky pomáhá, vyndává nádobí z myčky. Je tak pracovitý, že vyndává i špinavé nádobí. Telefonuje na všechno (vařečka, boty, kostky, myš od počítače) a nejlíp ze všeho zvládá vypínání počítače při rozdělané práci. A taky nám začalo období vzdoru. To si sedne na bobek a celý rudý na mě huláká, ale je rozumný a tak to naštěstí netrvá moc dlouho. Jen pár minut. Tak a snad se ozvu dříve než v září :-).

Sam (skoro) chodí

Zhruba před třemi minutami Sam udělal prvních pár krůčků. Po pravdě řečeno, už jich pár udělal i dřív, ale to bylo spíš tím, že se na něco tak soustředil, že se při ťapkání zapomněl držet. Ale tentokrát to bylo jinak. Udělal asi šest kroků naprosto vědomě! Je to jistý, protože jsme u toho byli s Marcelou oba a Sam se na nás díval a zcela jasně si uvědomoval, co se děje. Tady to máte na videu:

Samíček je Ijáček

Sam byl dneska zase roztomilej. Nejvíc mě ale dostala chvíle, kdy se stalo to, co jsem zmínil v nadpisu. Doufám, že všichni znáte Medvídka Pú, zde konkrétně kapitolu o Ijáčkových narozeninách. Ještě konkrétněji smutného Ijáčka a jeho radost z užitečné nádoby a prasklého balónku. Tak přesně takový byl dneska Sam, akorát s prázdnou skleničkou a obalem od banánku v čokoládě. Tam a ven, tam a ven, ejaja hopsasa.

Mimochodem, sam už taky umí sám stát (proto je taky tenhle příspěvek v kategorii Naše poprvé). Ten obrázek sice není historicky úplně první Samovo stání, ale i tak, důkazy jsou třeba :-).

Sam stojí sám